Na základě přítomnosti Haversova systému, který se vyskytuje pouze u teplokrevných obratlovců, bylo prokázáno, že fragmentární fosilní pozůstatky od Holubic u Kralup a Srnojed u Pardubic, objevené před více než sto lety, patří dinosaurům.

Dinosauři... kolik jich u nás tedy žilo (zdroj: wired.com)?

Tato informace se šíří internetem a byla by jistě velmi zajímavá nebýt toho, že Haversův systém se nevyskytuje pouze u teplokrevných živočichů a v kostech druhohorních obratlovců není nejmenší problém na něj natrefit.

1. Úvod
Pátrání po dinosauřích obyvatelích druhohorní České republiky je pro širokou veřejnost fascinující záležitostí. A není se čemu divit. Možnost, že se před desítkami milionů let procházela v místech našich domovů zvířata velikostní kategorie stodoly, jen těžko může nechat někoho chladným. Nyní se objevila zmínka o dvou kostech objevených před více než sto lety, které byly původně považovány za kosti dinosauří, nicméně vzhledem k jejich fragmentární povaze nebylo možné takovouto interpretaci podepřít dostatečnými důkazy. Ty údajně přišly až nyní ve formě přítomnosti tzv. Haversova systému, který má být přítomen pouze u teplokrevných obratlovců. A vzhledem k tomu, že savčí fauna byla v době před nějakými 100 miliony lety ještě miniaturních rozměrů, kosti musí patřit dinosaurům.

V tomto článku se pokusím ukázat, že přítomnost Haversova systému ve fosilních kostech je sice věcí zajímavou, ale rozhodně nemůže být považována jako důkaz dinosauřího původu zkoumaného materiálu. Než se pustíme do toho nejpodstatnějšího, čili histologie, uvedeme si úryvek z Českého rozhlasu, kde se informace objevila poprvé.

• Paleontologické oddělení Národního muzea v Praze dnes potvrdilo objev dalších dvou dinosauřích kostí z našeho území. Nálezy pocházejí z okolí Holubic u Kralup a Srnojed u Pardubic.
• Výbrusy mikrostruktury kosti potvrdily, že patřily teplokrevným dinosaurům, žijícím na našem území před 100 miliony (první kost) a 88,5 milionu lety (druhá kost). Informaci o tom dnes přinesl Meteor – vědecko-populární magazín Českého rozhlasu.
• Výzkumu se ujal paleontolog Národního muzea, RNDr. Boris Ekrt, který z obou kostí vyřízl miniaturní vzorky. Speciální metodou pak vzorky sbrousil na plátky, tenké jen cca 0,3 mm. Pod mikroskopem se na nich v procházejícím světle objevily velmi zřetelné drobné kruhovité struktury, tzv. Haversovy systémy. Jde o kanálky, vyživující kosti všech teplokrevných živočichů, včetně člověka.
• „Vzhledem k tomu, že před 100 miliony lety ještě neexistovali savci, jejichž kosterní pozůstatky by mohly dosahovat rozměrů kostí, objevených na našem území,“ vysvětluje Boris Ekrt a dodává: „Výbrusy bez jakýchkoli pochyb prokazují, že dosud nejasně určené zkameněliny skutečně patřily dinosaurům.“

Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat (viz. zde, zde nebo – jak už tomu v poslední době bývá zvykem – také hojně na Facebooku).

2. Co je to Haversův systém?
Je mi jasné, že rychlost šíření této zprávy má na svědomí především fakt, že mnoho lidí slyšelo pojem Haversův systém či Haversovy kanálky poprvé v životě, a proto je na místě říct si, oč se jedná. Haversův systém (neboli osteon) byl pojmenován po anglickém lékaři Cloptonu Haversovi (1657–1702), jež patřil mezi průkopníky studia kostní mikrostavby, a jedná se o kruhovité struktury kompaktní tkáně (substrancia compacta) tvořené Haversovým kanálkem, který uzavírá krevní cévy a nervové buňky (zajišťující prokrvení a inervaci tkáně), a kanálek obklopujícími lamelami, mezi nimiž se nacházejí malé prostory zvané lakuny, jež obsahují kostní buňky – osteocyty. Lamely Haversova systému se tvoří (přirůstají) směrem od okraje k centru, takže mladší osteon je více porézní, kdežto osteon starší je charakteristický hustší stavbou. Již tato skutečnost napovídá, že Haversův systém nevypadá vždy stejně a znalosti jeho vývoje lze využít např. k získání důležitých informací o ontogenezi zkoumaných jedinců. Pokud máte pocit, že na těchto stránkách již byla o Haversově systému řeč, máte pravdu. Zmiňovali jsme si ho v souvislosti s osteohistologickým výzkumem pozdnokřídových ceratopsidů (viz. zde). Znalosti stavby a vývoje osteonu tehdy posloužily jako jeden z argumentů pro synonymizaci „torosaura“ s triceratopsem (viz. Scannella & Horner, 2010). Podívejte se na následující obrázek:

Vzorky kostní tkáně z postorbitálních rohů triceratopsů různého stáří (zdroj: Scannella & Horner, 2010).

Na obrázku (ve větším rozlišení zde) jsou vidět Haversovy systémy z postorbitálních rohů triceratopsů v různých fázích ontogenetického vývoje. Vzorek A (přiblíženo na B) představuje primární tkáň bez sekundárních osteonů. Jedná se o velmi mladou kost s výraznou vaskularizací. C (přiblíženo na D) pochází od staršího jedince, kde je již při bližším pohledu vidět Haversův systém. I tady však stále ještě převažuje primární tkáň. Vzorek E (přiblíženo na F) byl odebrán z rohu mladého dospělce. Zde jsou sekundární osteony již velmi dobře patrné, byť v porovnání se vzorkem G (přiblíženo na H) a I (přiblíženo na J), kde lze identifikovat již velmi hustou sekundární tkáň, je Haversův systém na vzorku E stále značně nevyvinutý.

Přítomnost Haversova systému není mezi obratlovci ničím extra výjimečným. Je možné ho pozorovat u mnoha vývojových linií (ať už jde o různé mořské plazy, archosaury z krokodýlí linie, ptakoještěry či další skupiny žijící v době obratlovců od Holubic a Srnojed), a to nezávisle na tom, zda se jedná o teplokrevné či studenokrevné živočichy. Sám jsem např. před pár dny viděl snímky Haversova systému z fosilizovaných kostí pozdnotriasového temnospondyla druhu Metoposaurus diagnosticus…

3. Závěr
Uvedeme-li, že přítomnost Haversova systému bez jakýchkoli pochyb prokazuje dinosauří původ fragmentů od Holubic u Kralup a Srnojed u Pardubic, je to totéž, jako kdybychom tvrdili, že bílá stěna pokoje, ve kterém se nacházíme, bez jakýchkoli pochyb prokazuje, že jsme v obýváku. My sice v obýváku být skutečně můžeme, ale na základě bílých stěn to nezjistíme. Převedeno na fosilní materiál: zkoumané zkameněliny dinosauří být mohou, ale také to může být spousta dalších věcí. Prozatím tedy stále platí, že jediným prokazatelným dinosauřím materiálem je stehenní kost ornitopoda (nikoli však iguanodontida!) z korycanských vrstev perucko-korycanského souvrství, která byla objevena u Mezholez na Kutnohorsku.

4. Literatura
Scannella, J. B. & Horner, J. R. 2010. Torosaurus Marsh, 1891, is Triceratops Marsh, 1889 (Ceratopsidae: Chasmosaurinae): synonymy through ontogeny. Journal of Vertebrate Paleontology 30 (4): 1157–1168.

Komentáře uživatelů (0)

Přidej komentář