Josef Augusta a Zdeněk Burian, jejichž společná popularizační činnost v oblasti paleontologie obratlovců zaznamenala obrovský úspěch nejen u nás, ale i v zahraničí, k sobě patří stejně neodmyslitelně jako Terence Hill a Bud Spencer, Tom a Jerry, Pat a Mat, Laurel a Hardy či Chuck Norris a jeho kop z otočky. Ruský paleontolog Andrej G. Sennikov to moc dobře ví, a proto po nich pojmenoval nový rod prolacertiforma z raného triasu (olenek). Typovým druhem je A. vatagini, jehož pozůstatky pocházejí ze souvrství Lipovskaya. 
Krční obratel (patrně třetí), holotyp druhu Augustaburiania vatagini; a) z dorzálního, b) levého laterálního, c) ventrálního, d) anteriorního a e) posteriorního pohledu (zdroj: Sennikov, 2011).
Budu zcela upřímný a hned na úvod poznamenám, že většího intelektuálního výkonu než toho, jaký jsem předvedl v perexu, nejsem schopen. Momentálně jsem zaneprázdněn mnohými dalšími povinnostmi, takže tento kratičký vstup spíše využiji k omluvě za delší neaktivitu na stránkách. Dostal jsem celou řadu milých e-mailů, kde projevujete sympatie k tomuto webu a o to více mě mrzí, že nejsem schopný ho pravidelně aktualizovat.
Jsem moc rád, že spolupráce Augusty a Buriana bude uvěčněna v podobě rodového jména jednoho z tak kouzelných živočichů jakými byli prolacertiformové, nicméně když už jsem u toho, dovolím si rýpavě poznamenat, že Sennikovův článek se nedá číst… Zcela upřímně závidím ruským paleontologům ta kvanta úžasných fosílií, která mají po ruce, ale přístup k interpretaci jejich významu z hlediska fylogeneze je mnohdy na úrovni zastaralých metod někdy z poloviny 20. století. Sennikov zde sice zmiňuje mnohé anatomické detaily, ale jeho klasifikace a evoluční vývody mají asi takovou informativní hodnotu jako horoskopy. Navádění k využívání kladistických metod a pochopení filozofie fylogenetické nomenklatury je zde na stránkách již otřepané klišé, nicméně pravdou je, že je úplně něco jiného číst článek někoho, kdo si dá tu práci a provede fylogenetickou analýzu a výsledek následně zpracuje v souladu s moderní fylogenetickou systematikou, a někoho, kdo si myslí, že se jeho hlava dokáže vyrovnat počítačům. Nechci přirozeně podezírat Sennikova z takového přístupu; ostatně ho vůbec neznám, a tak nevím, jak přemýšlí, ale např. následující odstavec je skutečně hrůzostrašný: - „Wild (1980a, 1980b; Wild and Oosterink, 1984) and Tschanz (1988) have already indicated that “Tanystropheus” antiquus is primitive, close to prolacertids and should be assigned to a separate tanystropheid genus. It is interesting that Renesto (1994; Renesto and Dalla Vecchia, 2000) also marked that Langobardisaurus and “Tanystropheus” antiquus are intermediate between prolacertids and typical tanystropheids, but assigned them to prolacertids. Langobardisaurus, Protanystropheus, Amotosaurus, and Augustaburiania are similar in a number of morphological characters, such as the number of cervical vertebrae, extent of elongation of their centra, and reduction of neural spines, intermediate between typical prolacertids and typical tanystropheids. All of these taxa are probably early tanystropheids, most closely related to prolacertids. Thus, the following morphological series is constructed: from Microcnemus through Macrocnemus to Langobardisaurus, Augustaburiania, Amotosaurus and, then, to Protanystropheus, and from Protanystropheus to Tanystropheus, a typical and most widespread tanystropheid. At the same time, true phylogenetic relationships were more complex. Microcnemus existed simultaneously with Tanystropheus, i.e., too late to be an ancestor of tanystropheids. Apparently, Langobardisaurus is also the latest known representative of archaic tanystropheids. Probably, it is only possible to reduce Tanystrachelos and Dinocephalosaurus to a common prolacertid ancestor of tanystropheids (of the specialization level of Microcnemus) rather than derive them from the early tanystropheids Augustaburiania, Amotosaurus, and Protanystropheus“ (Sennikov, 2011: 101).
Správně, výše citovaný text nám o příbuzenských vztazích neříká zhola nic (proto také o augustaburianii píšu pouze jako o prolacertiformovi a nikoli tanystrofeidovi; Sennikovově klasifikaci nedůvěřuji). Máte-li zájem diskutovat evoluční vztahy v rámci skupiny, kterou studujete, proveďte nejdříve fylogenetickou analýzu. Počítač zvládne zpracovat nesrovnatelně víc znaků než lidský mozek a výsledek pochopí celý svět. To, co sepsal Sennikov, chápe jen Sennikov. Literatura
Sennikov, A. G. 2011. New Tanystropheids (Reptilia: Archosauromorpha) from the Triassic of Europe. Paleontological Journal 45 (1): 90–104.
Komentáře uživatelů (0) 
|
|
|
