Přestože k registrování, že se život na naší planetě vyvíjí, fosilní materiál nutně nepotřebujeme, protože máme molekulární data, je jasné, že paleontologie, věda zabývající se životem v dobách minulých, musí mít k dispozici dostatek zkamenělin, na nichž by byl tento proces patrný. Musí tedy existovat takové zkameněliny, které nás svým stářím a přítomnými znaky informují o evolučním původu jednotlivých skupin organizmů. Kreacionisté tvrdí, že žádné „přechodné články“, tj. organizmy poskytující takové informace, známy nejsou a že fosilní materiál o evoluci neříká vůbec nic. Je to pravda? Ne... 
Situace je prostá (zdroj: motifake.com)...
Než jsem usedl ke psaní o „přechodných článcích“, přemýšlel jsem, jak celou problematiku okomentovat, aby to bylo stručné, srozumitelné a přehledné. Původní nápad byl prostý: v jednom článku vysvětlit, co to jsou „přechodné články“ a jak je interpretují kreacionisté; pak měla následovat názorná ukázka kreacionistického žonglování s fakty a závěrem jsem měl v plánu zmínit nějaký populární příklad evoluce zachycené ve fosíliích. Jenže jak už to tak bývá, plánování se poněkud minulo cílem. Aby totiž člověk srozumitelně a přehledně vysvětlil problematiku „přechodných článků“, nemůže napsat něco, co je stručné, protože množství informací, které je třeba sdělit, je až příliš velké. Záležitostem spjatým s „přechodnými články“ se tedy budeme věnovat v několika na sobě více či méně závislých příspěvcích.
1. Úvod
V prvním článku si uděláme úvod do celé problematiky. Nejdříve se podíváme na to, jak si „přechodné články“ představují kreacionisté. Pak si řekneme, co to jsou „přechodné články“ doopravdy a závěrem se krátce pozastavíme u názorného příkladu převzatého z kreacionistické literatury. 2. „Přechodné články“ dle kreacionistů
Na otázku, jak si kreacionisté představují „přechodné články“, není – nikoli překvapivě – vůbec snadné odpovědět. Jelikož existuje víc odrůd kreacionizmu, existuje i víc přístupů k fosilnímu materiálu. Kromě toho důležitým faktorem je zde i vzdělanost jednotlivých kreacionistů, protože řada z nich je schopna evoluční teorii odsuzovat i proto, že se z kočky nevyvine pes... Nicméně nejpopulárnější, jak už jsme si řekli, jsou kreacionisté mladé Země, a ti se tomuhle tématu věnují pravděpodobně nejčastěji, proto to budou zejména jejich výroky, o které se v tomto článku opřeme. Jak už bylo dříve řečeno, možná vůbec nejpopulárnějším kreacionistou mladé Země je Ken Ham, zakladatel organizace Answers in Genesis, a ten, stejně jako mnozí jiní kreacionisté, má moc rád dinosaury. Je upřímně až překvapivé, jak často Ham (a ostatně i jiní kreacionisté) dinosaury zmiňuje, přičemž ostatní organizmy jakoby hrály až druhé housle. Ham už tak dinosaurům kromě článků na svých stránkách věnoval i několik knih, které – jak se zdá – jsou v amerických křesťanských domácnostech úspěšným „vzdělávacím“ nástrojem. Vědecká hodnota těchto „děl“ je v každém případě nulová, protože věda jaksi nemá nejmenší důkazy o hodných a býložravých tyrannosaurech žijících bok po boku s lidmi; na druhou stranu tyto texty mnohdy slouží jako dokonalá demonstrace kreacionistického nepochopení základů vědeckého přístupu a účelové misinterpretace dat, díky čemuž lze občas na konkrétních příkladech ukázat, proč je kreacionistický postoj zcela scestný. V souvislosti s „přechodnými články“ si tak lze zmínit např. článek nazvaný Dinosaurs and the Bible, kde Ham uvedl mezi jinými i toto: - „Evolutionists claim that dinosaurs evolved over millions of years. They imagine that one kind of animal slowly changed over long periods of time to become a different kind of animal. For instance, they believe that amphibians changed into reptiles (including dinosaurs) by this gradual process. This would mean, of course, that there would have been millions of creatures during that time that would be „in between“, as amphibians evolved into reptiles. Evidence of these „transitional forms“, as they are called, should be abundant. However, many fossil experts admit that not one unquestionable transitional form between any group of creatures and another has been found anywhere. If dinosaurs evolved from amphibians, there should be, for example, fossil evidence of animals that are part dinosaur and part something else. However, there is no proof of this anywhere. In fact, if you go into any museum you will see fossils of dinosaurs that are 100% dinosaur, not something in between. There are no 25%, 50%, 75%, or even 99% dinosaurs—they are all 100% dinosaur!“
Hned na začátek by bylo opravdu vhodné, aby Ham explicitně uvedl, co si pod „25% dinosaurem“ vůbec představuje. Je opravdu škoda, že v tomto článku není žádný obrázek, protože pak bych se mohl pozastavit u detailů a nemusel bych přemýšlet nad Hamovým uvažováním. Pokud Hamova procenta pouze nevhodným způsobem vyjadřují sdílené znaky mezi dinosaury a živočichy jím evolučně předcházejícími, tak by si měl Ham předně uvědomit, že i on je „několikaprocentním dinosaurem“, protože poslední společný předek dinosaurů a lidí byl už značně odvozený tetrapod, tudíž základní „body plan“ (tedy neobratně řečeno „určité procento znaků“) se ve své podstatě příliš neliší (v tomhle ohledu jsou obratlovci daleko nudnější než bezobratlí). V příštích článcích si na názorných příkladech okomentujeme původ ptáků. Ukážeme si, že spousta znaků, které obecně považujeme za „ptačí“, lze nalézt hluboko v rámci dinosaurů, a to až do takového stupně, že je z anatomického hlediska problém říct, co už je pták, a co ještě ne (v souvislosti s tímto tématem si také velmi stručně zmíníme biologickou nomenklaturu, protože i ta zde hraje výraznou roli). 2.1. Baraminologie
Pojem „baramin“ jsme si zmínili už dříve (viz. bod 4.1. tohoto článku), nicméně neřekli jsme si, co znamená. Avšak diskutujeme-li „přechodné články“, zastavit se u něj musíme, protože se jedná o záležitost, kterou je v souvislosti s tímto tématem třeba bezpodmínečně znát. V první řadě je nutné si uvědomit, že kreacionizmus neakceptuje postdarwinovskou biologii, takže kreacionisté – protože věří, že život, jak ho dnes známe, byl stvořen Bohem – nemají během diskuze o druzích organizmů na mysli druhy příbuzné (mezi nimiž je genetická bariéra), ale „druhy stvořené“ – tzv. baraminy. Anglicky mluvící kreacionisté proto nepoužívají výraz „species“, ale „kind“. U baraminů pak dle kreacionistů dochází pouze k mikroevoluci (omezenému vývoji v rámci těchto „stvořených druhů“); makroevoluce (vývoji nového „druhu“) však údajně možná není. S tímto přístupem je ovšem značný problém – kreacionisté se totiž jaksi neobtěžují vysvětlit kdy bychom poznali, že se z jednoho „druhu“ vyvinul „druh“ jiný. My proto nevíme, jak „rozsáhlé“ rozdíly (a jakého typu) by mezi příbuznými skupinami organizmů musely být, aby kreacionisté akceptovali, že se už nejedná o „pouhou“ mikroevoluci, ale že už máme do činění s makroevolucí. Baraminologie není nic jiného než pavěda a způsob, jak se vyhnout akceptování evoluce, protože pokud přijmeme, že veškerý život byl skutečně stvořen (a to je základ, ze kterého baraminologie vychází), k makroevoluci – tj. vzniku nového baraminu – ani dojít nemůže (právě proto, že se jedná o baramin – „stvořený druh“). V tomto smyslu bychom tedy o makroevoluci nemohli mluvit ani tehdy, kdybychom pozorovali tak rozsáhlé změny, jako např. vývoj ptáků (respektive takováto změna by stále byla „mikroevolucí“). Situaci si lze představit jako jakési přeskakování pomyslné argumentační laťky; tu není možné přeskočit, protože pokaždé, kdy bychom se k ní přiblížili, byla by kreacionisty zvednuta. (Takže ano, diskutovat s kreacionisty v podstatě nemá smysl.) Samozřejmě jen těžko budeme někdy schopni pozorovat podobné morfologicky poutavé události, jako např. konkrétně vývoj ptáků, protože k tomu bychom potřebovali několik milionů let, nicméně skutečná makroevoluce (tj. vznik nových druhů) pozorovaná a popsaná opravdu byla, a to už několikrát (pro neúplné shrnutí viz. např. tento článek na TalkOrigins Archive). 3. Jak doopravdy vypadají „přechodné články“
„Přechodné články“ bychom si rozhodně neměli představovat jako cosi, co stojí mezi dvěma druhy, a to prostě proto, že žádné takové striktně dané hranice neexistují (ostatně jen diskuze na téma definice pojmu druh by vydala na celou knihu). Pokud tedy někdo řekne, že Tyrannosaurus rex může být potomkem druhu Daspletosaurus torosus, je naivní si myslet, že existoval nějaký „poslední jedinec“ daspletosaura, pak následoval přechodný článek mezi ním a tyrannosaurem, a nakonec se objevil „první hotový“ Tyrannosaurus rex. Když používáme vědecká jména, jako např. „Tyrannosaurus rex“, neznamená to, že mluvíme o nějakém hotovém produktu. Řekněme, že máme k dispozici dva různé jedince – předka a potomka – z dvou různých stratigrafických poloh. Přijměme, že víme, že se jedná o skutečnou ancestrálně-descendentní linii, tedy že jedinec ze starší vrstvy je přímým předkem jedince z mladší vrstvy. Jak se nám tento materiál jeví? V případě, že tyto jedince mezi sebou dělí několik stovek generací (které se vyskytovaly v prostředí s nestabilními podmínkami), oba se už budou pravděpodobně poměrně výrazně lišit, a proto jim pravděpodobně dáme jiná vědecká jména. Pokud bychom však měli k dispozici i všechny chybějící generace, jen těžko bychom na naší vývojové linii našli místo (tj. konkrétního jedince), kde bychom mohli oba druhy striktně oddělit. Z evolučního hlediska je proto vhodné přijmout, že „přechodným článkem“ je naprosto každý jedinec, který má potomstvo. Z pohledu fosilního záznamu je pak „přechodným článkem“ každá zkamenělina, která vykazuje znaky známé u starších i mladších nálezů. (Celý příklad je samozřejmě nutné brát pouze jako zjednodušené přiblížení; ve skutečnosti se evoluce různých skupin může v závislosti na různých záležitostech výrazně lišit. K tomu už ale slouží učebnice evoluční biologie.) Jak už bylo zmíněno v souvislosti s vyjádřením Kena Hama, bylo by jednodušší vysvětlit, jak se má fosilní záznam interpretovat, kdyby kreacionisté publikovali nějaké obrázky „přechodných článků“. Pak bychom totiž mohli s jistotou říct, zda takovýto mezičlánek vůbec mohl existovat, a pokud ano, tak zda chybí nebo zda ve skutečnosti nestačí jen navštívit libovolné muzeum přírodních věd. Naštěstí všichni kreacionisté nejsou takoví ledabylci jako Ham... 4. „Přechodné články“ a Harun Yahya
V roce 2006 publikoval turecký kreacionista Harun Yahya (vlastním jménem Adnan Oktar) knihu s názvem Yaratılış Atlası, která byla přeložena do angličtiny jako Atlas of Creation („Atlas stvoření“). Yahya je sám o sobě pochybným individuem, který proslul mezi jinými i svým antisemitizmem, který naplno projevil v paskvilu z roku 1996 nazvaném Soykırım Yalanı („Lež o Holocaustu“), kde napsal mj. i to, že „co je prezentováno jako Holocaust, je smrt několika Židů z důvodu epidemie tyfu během války, a hladomoru, který byl ke konci války zapříčiněn porážkou Němců“. Yahya má dnes nicméně v Turecku poměrně značný vliv, díky němuž se zasloužil např. o to, aby byly v rámci Turecka zakázány internetové stránky populárního evolučního biologa a popularizátora evoluční teorie Richarda Dawkinse. Každopádně Yahyou se zde zabýváme především kvůli jeho „Atlasu stvoření“, který je možné si zdarma stáhnout zde a který poskytuje výborný zdroj obrázků k vysvětlení problematiky „přechodných článků“. Takže... jak bychom si mohli „přechodné články“ očima (minimálně tohoto) kreacionisty představit? Např. takto: 
Pro větší rozlišení obrázku klikněte zde (zdroj: harunyahya.com).
Nebo takto: 
Bez komentáře (zdroj: harunyahya.com).
V případě Yahyova původu ryb existují dvě možnosti, jak si vysvětlit, proč Yahya zvolil tak absurdní příklad: (1) je naprostý analfabet a nezná ani nejzákladnější paleontologickou a biologickou literaturu, nebo (2) se jedná o podsunutý argument. Soudit Yahyu je v této situaci relativně obtížné, protože podsunuté argumenty používají kreacionisté často (byť vzhledem k jejich často až přílišné absurdnosti [není-li to tautologie] je poměrně oprávněné se ptát, zda se skutečně o podsunuté argumenty jedná; v mnoha případech kreacionisté opravdu mohou „argumentovat“ něčím, o čem si myslí, že bude pro evoluční teorii představovat problém; pak ovšem nelze než doporučit nějakou vzdělávací instituci, a to pro jejich vlastní dobro). Jinak pouze pro upřesnění: hvězdice patří k ostnokožcům, vývojové linii, která je naprosto nezávislá na linii směřující k obratlovcům a nikoho se zdravou hlavou by ani na moment nenapadlo, že by mohl existovat „přechodný článek“ mezi hvězdicemi a rybami. I Yahyův původ ptáků je úsměvný (zejména kvůli tomu létajícímu tlouštíkovi), ale už naštěstí není tak tragický, jako ten rybí. Yahya si správně zjistil, že dle studií posledních dekád jsou ptáci teropodními dinosaury; už ho ale pravděpodobně nezajímalo, že máme celou řadu opeřených dinosaurů, byť bychom je ani nepotřebovali, protože původ ptáků v rámci teropodních dinosaurů podporují i další důkazy, jako např. přítomnost dutých kostí a s nimi související rozsáhlá distribuce vzdušných vaků v rámci plazopánvých dinosaurů. Tomuto tématu se nicméně budeme věnovat až v příslušných článcích. K druhému obrázku se už asi ani nemá smysl vyjadřovat. Pro pobavení přidávám snad jen Yahyův vlastní komentář: - „All the living creatures in the fossil record appear intact and in their perfect forms. For instance, before crocodiles and squirrels, there exist no fossils belonging to any strange creature partly resembling a crocodile, and in other parts to a squirrel or other living creatures. Squirrels have always remained squirrels, and crocodiles have always remained crocodiles. All these facts reveal that the claim of the theory of evolution, that „Living beings have gradually evolved over millions of years of time“ is simply a product of imagination.“
Harun Yahya (zdroj: reuters.com).
Díky tomu, že Yahya ve svém „Atlasu stvoření“ publikoval obrázky toho, co si představuje pod pojmem „přechodné články“, můžeme se domyslet, proč kreacionisté neustále opakují, že nám „mezičlánky“ chybí. Kreacionisté si totiž evidentně pod tímto pojmem představují něco, co by existovat ani nemohlo (popřípadě chtějí, aby měli o evoluci takovouto představu jejich čtenáři). Samozřejmě, že nikdy nebudeme mít „přechodný článek“ mezi hvězdicí a rybou, krokodýlem a veverkou, slepicí a kočkou nebo medvědem a švábem. Takové evoluční scénáře se totiž mohou zrodit pouze v hlavách těch, kteří si pod evolucí představují úplně něco jiného, než co evoluce ve skutečnosti je. Evoluce – ta skutečná – je nenáhodný přirozený proces, během něhož dochází ke změnám v genetickém materiálu z generace na generaci. Pod tímto pojmem si proto vůbec není třeba představovat nějaké rozsáhlé evoluční události, jako např. vznik ptáků nebo třeba vývoj kytovců; ty, vzhledem k času, který vyžadují, ani pozorovat nemůžeme. 5. Závěr
Existuje nespočet atraktivních evolučních událostí, kterým bychom se v rámci této série článků mohli věnovat. Mohli bychom si např. zmínit vývoj raných bezobratlých a radiaci členovců, vznik strunatců, vznik a vývoj raných rostlin, vznik obratlovců, vznik tetrapodů, vznik obojživelníků, vznik amniot, vznik savcovitých plazů a vývoj raných savců, vznik krytosemenných rostlin, vznik ptáků, vznik hadů, vznik primátů, vznik netopýrů, vznik kytovců, vznik člověka a dalších milion různých a o nic méně zajímavých událostí. Všemu se ovšem věnovat nemůžeme, a to už proto, že množství dat, které je k dispozici, je tak ohromné, že jen studium základní dostupné literatury by trvalo několik let (a po jejím vstřebání bychom stejně neměli nejaktuálnější údaje, protože výzkum se prování neustále). Naštěstí kreacionisté toho od paleontologů moc nepožadují a většinou se omezí jen na dinosaury a původ ptáků, což je mimochodem komické, protože dinosauří paleontologie – zejména kvůli tomu, jak je u široké veřejnosti žádaná – patří k nejaktivnějším odvětvím paleontologie, takže konkrétně původ ptáků je jednou z nejlépe zdokumentovaných evolučních událostí vůbec. A protože mají kreacionisté dinosaury rádi, budeme se v rámci této série článků věnovat právě jejich evoluci.
Komentáře uživatelů (3) 
|
|
|
