Putování s dinosaury (Walking with Dinosaurs) britské společnosti BBC je dost možná nejpopulárnějším současným dokumentárním cyklem věnovaným dinosaurům. Není se proto čemu divit, že celá řada informací, které v jednotlivých dílech zazněly, byly přijaty širokou veřejností jako holý fakt. 
„Polární Allosaurus“ dle autorů dokumentárního cyklu Putování s dinosaury (zdroj: BBC).
K nejzajímavějším dílům tohoto populárního cyklu patří Duchové polárního lesa (Spirits of the Ice Forest), kde jsme se seznámili s australskou faunou z konce rané křídy a kde se nám mezi jinými představil i tzv. „polární Allosaurus“. Jak je to ovšem s tímto „allosaurem“? Jedná se skutečně o druh, který je dnes řazen k rodu Allosaurus nebo se jedná o jiného dravce? A na základě jakého materiálu je tento teropod známý?
1. Fosilní materiál
Jak si mohl všimnout každý, kdo trochu sleduje novinky ze světa dinosauří paleontologie, několik nových druhů dinosaurů bylo pojmenovaných na základě velmi fragmentárních pozůstatku (např. druhy Xenoposeidon proneneukos, spodnokřídový neosauropod z Východního Sussexu v Anglii [Taylor & Naish, 2007], Nopcsaspondylus alarconensis, spodnokřídový diplodokoid z jihozápadního pobřeží Istrie v Chorvatsku [Apesteguía, 2007] nebo Kemkemia auditorei, svrchnokřídový ceratosaur[?] z Kem Kemu Maroka [Cau & Maganuco, 2009], jsou známy pouze na základě izolovaných obratlů; X. proneneukos a N. alarconensis na základě dorzálních a K. auditorei na základě ocasního). V minulosti tomu nebylo jinak, a tak by nemělo příliš překvapit, že stejně je na tom i „polární Allosaurus“, jehož jediným známým materiálem je ne zcela kompletní levý astragalus (česky kost hlezenní) s katalogovým označením NMV P150070, který byl objeven v sedimentech Strzelecki Group v jihovýchodním australském státě Victoria. Tuto fosílii poprvé popsali Molnar et al. (1981) jako Allosaurus sp. sugerujíce, že se jedná o allosaurida blízce příbuzného severoamerickému druhu A. fragilis známému z Morrisonského souvrství, což by bylo zajímavé nejen značnou geografickou vzdáleností, ale především stratigrafickým rozsahem kladu Allosauridae, protože A. fragilis je znám z pozdní jury a australský Allosaurus sp. z rané křídy, takže je od sebe dělí nějakých 40 milionů let, což je pro představu jen o trochu kratší doba než ta, která dělí moderní kytovce od svých suchozemských předků. 
Astragalus s katalogovým označením NMV P150070 z anteriorního pohledu; jediný dochovaný materiál z „polárního allosaura“ (zdroj: Molnar et al., 1981).
2. Je Allosaurus sp. skutečně allosaurid?
Jak už bylo zmíněno výše, NMV P150070 byl popsán jako Allosaurus sp. v roce 1981, a vzhledem k tomu, že tento teropod je známý pouze na základě jediné kosti a od roku 1981 bylo popsáno mnoho nových teropodních dinosaurů, jeho fylogenetická pozice se brzy stala otázkou diskuzí. Kupříkladu dle amerického paleontologa Samuela Wellese, který mimochodem popsal populárního teropoda dilofosaura, se spíše jednalo o ornitomimida a nikoli allosaura (Welles, 1983). S tímto závěrem ovšem autoři původního popisu nesouhlasili, a tak o dva roky později na Wellesovu publikaci zareagovali s tím, že zahrnuje mnoho nepřesností a že NMV P150070 je Allosaurus (Molnar et al., 1985), a tak se NMV P150070 pro dalších 13 let opět stal allosauridem. Nové pochybnosti ohledně fylogenetické pozice této kosti se objevily až koncem 20. století, kdy Dan Chure, americký paleontolog, který se zabývá morrisonskými allosauridy, uvedl během své přednášky na 58. výročním setkání Society of Vertebrate Paleontology v Utahu, že některé uvedené znaky, které sdílí NMV P150070 a A. fragilis jsou zastoupeny i u jiných tetanur (klad teropodů zahrnující všechny druhy blíže příbuzné ptákům než ceratosaurovi) a jiné jsou založené na nesprávné interpretaci morfologie (Chure, 1998). Dle Chureho se tedy sice nejedná o allosaurida, ale zároveň nezavrhuje možnost, že by to mohl být zástupce skupiny Allosauroidea, což je rozsáhlejší klad zahrnující allosauridy, sinraptoridy, karcharodontosauridy a neovenatoridy. I když měl Chure pravdu v tom, že řada znaků přítomných u NMV P150070 je rozšířena i u dalších skupin tetanur, některé znaky můžeme zpozorovat i vně kladu Tetanurae; jmenovitě v rámci abelisauroidů (Agnolin et al., 2005; Salisbury et al., 2007). Takže kým vlastně NMV P150070 je? Allosauroidem? Abelisauroidem? Nebo nějakým jiným teropodem? 3. Japonec Fukuiraptor
Zdá se, že průlomovým rokem pro NMV P150070 byl rok 2000, kdy Yoichi Azuma a Phil Currie popsali nového teropoda z japonské rané křídy (barrem), jehož astragalus je velmi podobný NMV P150070. Na základě toho Azuma a Currie (2000) usuzovali, že se může jednat o blízce příbuzné taxony. Fukuiraptor kitadaniensis, jak Azuma a Currie nového teropoda nazvali, je bazální tetanurou s dosud ne zcela jasnou fylogenetickou pozicí. Dle autorů Azumy a Currieho (2000), Holtze (2001) a Holtze et al. (2004) se jedná o bazálního karnosaura, dle Longriche (2001) pak o bazálního celurosaura. Pakliže je tedy NMV P150070 blízce příbuzným druhem fukuiraptora, jak materiál skutečně napovídá, jedná se pravděpodobně o tetanuru z kladu Carnosauria nebo Coelurosauria, a nikoli abelisauroidního ceratosaura, jak sugerovali Agnolin et al. (2005) a Salisbury et al. (2007). 4. Nový teropod z Austrálie
V roce 2009 se objevila publikace Scotta Hocknulla a jeho kolegů z australských Queensland Museum a Australian Age of Dinosaurs Museum of Natural History, ve které Australané popisují tři nové dinosaury z pozdního albu Queenslandu; dva titanosauriformy (Wintonotitan wattsi a Diamantinasaurus matildae) a jednoho teropoda (Australovenator wintonensis). Zatímco titanosauriformové nás v souvislosti s hlezenní kostí z Victorie moc nezajímají, Australovenator wintonensis je opačný případ. Hocknull et al. (2009) totiž porovnali NMV P150070 s kostí hlezenní holotypu australovenatora (AODF 604) a kostí hlezenní fukuiraptora, a ukázalo se, že NMV P150070 se morfologicky nejvíce podobá hlezenní kosti australovenatora. Hocknull a kolegové tak označili NMV P150070 jako Australovenator sp., čímž pravděpodobně vyřešili situaci s enigmatickou zkamenělinou do té doby, dokud se na lokalitě, kde byl objeven NMV P150070, nepodaří najít kompletnější materiál, který by potvrdil či vyvrátil možnost, že se jedná o blízkého příbuzného druhu A. wintonensis. 
Silueta australovenatora zobrazující typový materiál teropoda (zdroj: Hocknull et al., 2009).
5. Fylogenetická analýza
Poměrně překvapivý je ale výsledek fylogenetické analýzy, dle které je A. wintonensis nejbazálnějším karcharodontosauridem (nikoli sesterským taxonem karcharodontosauridů, jak uvádějí Hocknull et al. [2009]!). Na druhou stranu se autoři dopustili několika základních chyb (včetně výše zmíněné chybné interpretace výsledků), které jsou během analyzování bohužel poměrně běžné. Předně fylogenetické hypotézy příbuznost testují, a tak jsou jednotlivé data sety přizpůsobeny daným situacím. Pokud je zde řada znaků, které mají F. kitadaniensis a A. wintonensis společné (přičemž se nejedná o znaky, které nejsou důležité) a které se nevyskytují u jiných taxonů, autoři by měli seznam znaků (ale třeba i taxonů) upravit. Koneckonců Hocknull et al. (2009) zde testovali fylogenetickou pozici australovenatora a nikoli karcharodontosauridů (což bylo cílem autorů daného data setu; viz. Brusatte & Sereno, 2008). Výsledek by po přidání či odebrání morfologických znaků přirozeně mohl v případě nejkratšího stromečku vypadat stejně, nicméně takto jsme se toho moc nedozvěděli (popřípadě to minimálně působí nevěrohodně). Až teprve nedávno byly příbuzenské vztahy bazálních tetanur (zejména megalosauroidů a karnosaurů) důkladně přetestovány (viz. Benson et al., 2009), a jak se zdá, Fukuiraptor, Australovenator a NMV P150070 tvoří klad v rámci tzv. neovenatoridů, což je skupina teropodů, která zahrnuje dinosaury, jejichž fylogenetické pozice byly dlouhou dobu zejména kvůli mnoha unikátním znakům, které je charakterizují, nejisté. Avšak tato nová fylogenetická hypotéza bude ještě předmětem mnoha diskuzí, protože řadu znaků, které jsou u neovenatoridů přítomny, lze rovněž nalézt v rámci různých skupin celurosaurů (bazálních i odvozenějších). 6. Závěr
Putování s dinosaury vyvolalo u široké veřejnosti podobnou vlnu zájmu jako Jurský park, a stejně jako v případě Jurského parku, i nepřesnosti z Putování s dinosaury pro veřejnost mnohdy představují „holé fakty“. Přestože astragalus s katalogovým označením NMV P150070, jediný materiál známý z „polárního allosaura“, představuje formu teropoda, která je relativně blízce příbuzná skutečnému allosaurovi (tj. druhu A. fragilis), o allosaurida se nejedná, takže tohoto dravce není možné zobrazovat stejným způsobem, jakým to udělala britská BBC. Na druhou stranu by se nedalo říct, že tato chyba ze strany britské televizní a rozhlasové společnosti (ovlivněna jistě názory vědců spolupracujících na vědecké stránce Putování s dinosaury) nějakým závratným způsobem snížila kvalitu tohoto dokumentárního cyklu. Koneckonců všichni víme (nebo bychom to alespoň měli vědět), že televizní dokumenty nejsou vědecké a nemají na názory vědců žádný vliv (nebo by alespoň neměly mít). 7. Literatura
Agnolin, F. L., Ezcurra, M. D. & Pais, D. F. 2005. Systematic reinterpretation of the pigmy Allosaurus from the Lower Cretaceous of Victoria (Australia). Ameghiniana 42 (4; Suppl.): 13R. Apesteguía, S. 2007. The sauropod diversity of the La Amarga Formation (Barremian), Neuquén (Argentina). Gondwana Research 12 (4): 533–546. Azuma, Y. & Currie, P. J. 2000. A new carnosaur (Dinosauria: Theropoda) from the Lower Cretaceous of Japan. Canadian Journal of Earth Sciences 37: 1735–1753. Benson, R. B. J., Carrano, M. T. & Brusatte, S. L. 2009. A new clade of archaic large-bodied predatory dinosaurs (Theropoda: Allosauroidea) that survived to the latest Mesozoic. Naturwissenschaften. doi: 10.1007/s00114-009-0614-x. Brusatte, S. L. & Sereno, P. C. 2008. Phylogeny of Allosauroidea (Dinosauria: Theropoda): comparative analysis and resolution. Journal of Systematic Palaeontology 6: 155–182. Cau, A. & Maganuco, S. 2009. A new theropod dinosaur, represented by a single unusual caudal vertebra, from the Kem Kem Beds (Cretaceous) of Morocco. Atti della Società italiana di scienze naturali e del museo civico di storia naturale di Milano 150: 239–257. Chure, D. J. 1998. A reassessment of the Australian Allosaurus and its implications for the Australian refugium concept. Journal of Vertebrate Paleontology 18 (3; Suppl.): 34A. Hocknull, S. A., White, M. A., Tischler, T. R., Cook, A. G., Calleja, N. D., Sloan, T. & Elliott, D. A. 2009. New Mid-Cretaceous (Latest Albian) Dinosaurs from Winton, Queensland, Australia. PLoS ONE 4 (7). doi:10.1371/journal.pone.0006190. Holtz, T. R. 2001. Pedigree of the tyrant kings: New information on the origin and evolution of the Tyrannosauridae. Journal of Vertebrate Paleontology 21 (3; Suppl.): 62A–63A. Holtz, T. R., Molnar, R. E. & Currie, P. J. 2004. Basal Tetanurae. In Weishampel, D. B., Dodson, P. & Osmólska, H. (Eds.). The Dinosauria (2nd Ed.). Berkeley. University of California Press: 71–110. Longrich, N. R. 2001. Secondarily flightless maniraptoran theropods? Journal of Vertebrate Paleontology 21 (3; Suppl.): 74A. Molnar R. E., Flannery T. F. & Rich T. H. V. 1981. An allosaurid theropod dinosaur from the Early Cretaceous of Victoria, Australia. Alcheringa 5: 141–146. Molnar, R. E., Flannery, T. F. & Rich, T. H.V. 1985. Aussie Allosaurus after all. Journal of Paleontology 59 (6): 1511–1535. Salisbury, S., Agnolin, F., Ezcurra, M. & Pais, D. 2007. A critical reassessment of the Cretaceous non-avian dinosaur faunas of Australia and New Zealand. Journal of Vertebrate Paleontology 27 (3; Suppl.): 138A. Taylor, M. P. & Naish, D. 2007. An unusual new neosauropod dinosaur from the Lower Cretaceous Hastings Beds Group of East Sussex, England. Palaeontology 50 (6): 1547–1564. Welles, S. P. 1983. Allosaurus (Saurischia, Theropoda) not yet in Australia. Journal of Paleontology 57 (2): 196. 8. Poznámka
V tomto článku byly záměrně vynechány odborné anatomické termíny související s morfologií hlezenních kostí teropodů. Tyto termíny sice nemají ustálené české ekvivalenty, nicméně by nebylo nejmenším problémem převést je z angličtiny. Důvod, proč tyto termíny nejsou součástí tohoto článku, je ten, že jeho cílem bylo spíše vysvětlit, jak je na tom v současnosti NMV P150070 a zda něco takového jako „polární Allosaurus“ vůbec existovalo.
Komentáře uživatelů (9) 
|
|
|
Snažil jsem se na internetu najít nějaký obrázek "polárního allosaura" od BBC, ale všechny byly bohužel ve stejně špatné kvalitě jako ten, na který jste odkázal (malé a/nebo rozmazané). Tenhle obrázek jsem kromě toho zvolil také proto, že je na něm pouze lebka (kterou mají oba "allosauři" stejnou, protože autoři Putování s dinosaury si s rozdíly moc hlavu nedělali; jen si trochu pohráli s barvami). Schválně - pokud se Vám podaří najít obrázek "polárního allosaura" od BBC, který nebude rozmazaný a bude širší než 450 pix, klidně ho sem rád hodím! 
). 
