Koncem května 2009 se na pultech knihkupectví objevila nová kniha s dinosauří tématikou. Autorem je Vladimír Socha (*1982). 
Úžasný svět dinosaurů (zdroj: tridistri.cz).
Je pro mně trochu obtížné hodnotit tuto knihu, protože (1) autora znám osobně, takže nemusím být zcela objektivní (což je vlastně u recenzování čehokoli vždy takřka nemožné); a také proto, že (2) sám jsem nikdy nic tak rozsáhlého nepublikoval, tudíž jsem jen těžko schopen posoudit, jak náročná taková práce asi je. Přesto se na několika následujících řádcích pokusím shrnout své pocity z této knihy.
1. Úvod
Na stránkách nakladatelství Triton se píše, že kniha je určena „zájemcům o dinosaury, kteří již nechtějí číst literaturu plnou vědeckých chyb a zastaralých názorů“. Faktem je, že i když každý neustále tvrdí, jak jsou dinosauři zmedializovanou skupinou, jen málokdo má o nich skutečně pravdivou představu. Často tak slýcháváme o plesiosaurech, ichtyosaurech nebo mosasaurech coby „mořských dinosaurech“, nebo pterosaurech coby „létajících dinosaurech“. Nemluvě o tom, že ti smutnější z nás se už dokonce dozvěděli i to, že k dinosaurům patří i mamuti. Takže i přesto, že je určitě na místě si občas postesknout, že se u nás neobjevuje tolik knih věnovaných např. mořským plazům, ptakoještěrům nebo třeba fosilním synapsidům, publikování knih s dinosauří tématikou je nezbytné už jen proto, že si jejich „zmedializovanost“ vybírá krutou daň... Úžasný svět dinosaurů je určitě výjimečný v jedné věci – autor se v mnoha místech věnuje nově popsaným druhům, takže se bezpochyby jedná o velmi aktuální pohled na dinosauří paleontologii, kdy dinosauři jako alvarezsaurid Ceratonykus oculatus, stegosaurid Miragaia longicollum nebo heterodontosaurid Tianyulong confuciusi se v populárně naučné knize objevují možná vůbec poprvé! 2. Chyby v textu
Osobně jsem plně přesvědčen o tom, že více než třistastránková kniha se chybám nevyhne. Původně jsem měl proto v plánu ignorovat jména taxonů, která obsahují chybu ve formě chybějícího nebo naopak nadbývajícího písmenka, ale pak jsem si všiml, že u některých rodových jmen se tyto chyby opakují, takže jen krátce... 2.1. Drobné chyby
V. Socha několikrát zmiňuje populární taxon Archaeopteryx lithographica, nicméně pokaždé s druhovým jménem „litographica“ (bez „h“ za „t“; viz. str. 23, 53, 186 a 188). Podobně, ač o trochu lépe, je na tom Shuvuuia, která je občas napsaná jako „Shuvuiia“ (str. 194, 289). Tyto chyby nicméně nejsou nijak závažné. Lépe sice působí, když člověk na něco takového v knize nenarazí, ale nejedná se o nic, co by nějak výrazně znehodnocovalo knihu. Větší problém by byl, kdyby se někde objevilo místo rodového jména Carnotaurus (křídový abelisaurid; replika jeho kostry se mimochodem nachází také v Chlupáčově muzeu historie Země) jméno „Carnosaurus“ (existuje klad Carnosauria), nebo místo Giganotosaurus (křídový karcharodontosaurid) jméno „Gigantosaurus“ (nomen dubium sauropodního dinosaura). 2.2. Krátce k biologické nomenklatuře
Bohužel pro Vladimíra Sochu a celou řadu čtenářů nejen jeho knihy, fylogenetická nomenklatura do vědecké literatury ještě plně nepronikla, takže i když se V. Socha někde inspiroval odbornými články, doplatil na současnou nepřesnost. Na str. 23 je tabulka „Významné mezníky ve vývoji vesmíru a života na Zemi“ bohužel v několika případech neinformativní. Zatímco např. u vzniku vesmíru, vzniku Země nebo u prvních utuhlých hornin není ani tak co splést (protože v těchto případech se vychází z nějakých vědeckých poznatků – a hranice se mění objektivně), v případě různých skupin organizmů je už docela problém říct, kdy která vznikla, protože bez fylogenetické definice, která explicitně spojuje jméno s monofyletickou skupinou, se jedná o subjektivní údaje. Např. v případě dinosaurů je hranice 230 Ma v pořádku, protože jméno Dinosauria je fylogeneticky definováno, a tak známe jeho rozsah. Problém už ovšem nastává např. v případě ptáků. Kdyby V. Socha nespojoval „ptáky“ s kladem Aves (každý kdo se v tom trochu orientuje ví, jak rozdílné názory panují v otázce, které skupině odpovídá a v souvislosti s jakou apomorfií má být spojen vernakulární termín „pták“), jako na str. 113, s uvedením druhu Archaeopteryx lithographica coby nejstarším ptákem bych neměl sebemenší problém. Jelikož ovšem V. Socha oba termíny spojuje, dopouští se chyby. Jméno Aves bylo definováno hned několikrát, takže napsat, že A. lithographica je nejstarším představitelem této skupiny, je subjektivní. Dle pravděpodobně preferované definice tohoto jména (viz. Gauthier & de Queiroz, 2001) A. lithographica ještě zdaleka ptákem (představitelem kladu Aves) není, protože Aves je nejmenší klad zahrnující druhy Struthio camelus, Tetrao (Tinamus) major a Vultur gryphus (tj. obecně vzato Paleognathae + Neognathae). Tím vším samozřejmě nechci říct, že se má V. Socha v knize jakkoli obsáhle věnovat otázce fylogenetické definice jména Aves – tím by čtenáře asi dřív unudil – jen se jedná o jakousi ukázku toho, že odpověď na to, kdy vznikli ptáci, není v žádném případě tak jednoduchá, když se pořádně neshodneme na tom, co to „ptáci“ jsou. Možná i proto (ač tady se asi jedná o pouhou nepozornost) se V. Socha dopustil další chyby u kolonky „vznik hominidů“, kdy na str. 23 uvádí jako nejstaršího hominida druh Sahelanthropus tchadensis a o 6 stránek dál druh Ardipithecus ramidus (str. 29). A který z nich je vlastně správně? Nejspíš ani jeden, pokud mezi hominidy počítáte gorily k nimž patří etiopský Chororapithecus abyssinicus starý 10-10,5 Ma (viz. Suwa et al., 2007). 2.2.1. „Neplatná“ jména
I když se to může jevit jako nepotřebné hnidopišství, dovolím si to přece jenom zmínit. Jelikož je kniha věnovaná dinosaurům, nelze se vyhnout vědeckým jménům taxonů. Jak všichni víme, spousta jmen se dnes z různých důvodů nepoužívá, takže je kolikrát potřeba zdůraznit, že například rod B je dnes (mladším/starším, subjektivním/objektivním) synonymem rodu A. Během psaní bychom si ovšem měli dávat pozor na nechtěné matení čtenářů. V. Socha např. píše, že „mezi sauropody se řadí také dobře známé a populární rody, jako je Apatosaurus (dříve Brontosaurus), [...]“ (str. 96). To není zcela správně. Je samozřejmě pravda, že Apatosaurus je sauropod, není už ale pravdou, že se dříve nazýval Brontosaurus. Tady se pouze jedná o to, že typový druh apatosaura (A. ajax Marsh, 1877) byl popsán dříve než typový druh brontosaura (B. excelsus Marsh, 1879), který byl později přeřazen pod rod Apatosaurus (jako A. excelsus; viz. Riggs, 1903a). Z toho plyne pouze tolik, že rodové jméno Brontosaurus bylo subjektivně synonymizováno se jménem Apatosaurus, protože došlo k přeřazení jeho typového druhu. Rod Apatosaurus tu byl vždy. Podobně je na tom i Brachiosaurus. Během zmiňování proslulé lokality Tendaguru v Tanzanii V. Socha píše, že „[n]ejvětší pozornost [...] vzbudil obří Brachiosaurus (někdy nazýván samostatným rodovým jménem Giraffatitan) [...]“. Tento text je samozřejmě naprosto v pořádku, ovšem pouze do té doby, dokud všichni víme, že je řeč o druhu Brachiosaurus brancai, s nímž rodové jméno Giraffatitan souvisí. Typový druh rodu Brachiosaurus (B. altithorax Riggs, 1903b) rodovým jménem Giraffatitan není nazýván nikdy (jméno Brachiosaurus je totiž starší, a tudíž má prioritu). S tímto tématem souvisí i severoamerický Seismosaurus. V. Socha píše, že podobných rozměrů jako Supersaurus vivianae „dosahoval také příbuzný druh Diplodocus (dříve Seismosaurus) hallorum“ (str. 101). Zde se nehodlám ani tak věnovat synonymizaci rodových jmen, jako spíš tomu, že S. halli se dnes synonymizuje s druhem Diplodocus longus (viz. Lucas et al., 2006; Lovelace et al., 2007). Trochu nesourodě pak působí, když je Seismosaurus zmíněn mezi zástupci Diplodocidae na str. 102. Nikdy mi také nebylo známo, odkud se vzal binomen „Rutellum excavatum“ (str. 49). Edward Lhuyd totiž v roce 1699 použil jméno „Rutellum implicatum“. Dnes se jedná o nomen nudum možného cetiosaurida (Delair & Sarjeant, 2002). 2.2.2. Uvedené fylogenetické definice
Je to nejspíš vůbec poprvé, kdy jsou fylogenetické definice zmíněné v české knize, takže se na ně krátce podíváme. V. Socha píše, že „[p]odle v současnosti rozšířeného systému třídění dělíme dinosaury na dva klady [...]“ (str. 65). To není pravda. My je nedělíme na dva klady, protože klady (biologické entity) se vykrývají prostřednictvím fylogenetických analýz. My je pouze pojmenováváme. Definovaná jména si sama nacházejí svoje klady (proto by neměla být řeč o „systému třídění“; my totiž nikde nic netřídíme). V případě, kdyby byla řeč o nadřádu Dinosauria, pak by to bylo v pořádku. Ten se skutečně dělí na dva řády (Saurischia a Ornithischia). Nyní k samotným definicím. Definice jména Saurischia, jak ji uvádí V. Socha – tj. „Megalosaurus a všechny taxony sdílející recentnějšího (tj. později žijícího) společného předka s megalosaurem než s iguanodontem“ – je sice správná, nicméně dle mého názoru poněkud krkolomná. Sám bych pravděpodobně volil formulaci „Megalosaurus bucklandii a všechny organizmy blíže příbuzné tomuto druhu než druhu Iguanodon bernissartensis“ (totéž v případě Ornithischia; pouze s „výměnou“ druhů). Ale to už je osobní preference. Jak bylo napsáno, definice špatně není. Později ovšem V. Socha nesprávně tvrdí, že „podle zvolené definice [jména Dinosauria – DM] patří ptáci bezvýhradně mezi dinosaury, protože poslední společný předek megalosaura a iguanodona byl pravděpodobně také společným předkem všech ptáků“. Ptáci (klad Aves) mezi dinosaury rozhodně nepatří „bezvýhradně“, protože žádný ptačí druh není interním specifikátorem v definici jména Dinosauria. Ptáci jsou dinosaury pouze v případě, že jsou potomky posledního společného předka druhů M. bucklandii a I. bernissartensis. Kdyby definice jména Dinosauria zněla např. „nejmenší klad zahrnující druhy I. bernissartensis, M. bucklandii a P. domesticus“, pak by ptáci byli „bezvýhradně“ součástí dinosauřího kladu. 2.3. Systematika obecně
To, jakými pravidly se bude během psaní autor řídit, je pouze na autorovi samotném, takže přestože mi klasifikační úrovně nedávají smysl a považuji je za naprosto neinformativní záležitost, nemám právo V. Sochovi vyčítat, že celá kniha je plná „čeledí“, „řádů“ atd. Na druhou stranu si ale myslím, že pokud uvádíme fylogenetické definice, neměli bychom to plést s klasifikací jak je tomu v Úžasném světě dinosaurů. 2.4. Problematická tvrzení
V textu se také vyskytuje několik nepřesností a problematických tvrzení. Zabývat se zde všemi nicméně nebudu. Jednak můžu nějaké přehlédnout a jednak se můžu dopustit zbytečného slovíčkaření, kterému bych se zde raději vyhnul. 2.4.1. Megalosaurus bucklandii
O distální části stehenní kosti, která je zmíněná na str. 47 a rekonstruovaná na str. 48., V. Socha píše, že se jedná o „dolní [část] stehenní kosti dravého dinosaura megalosaura [...]“, nicméně to nemusí být nezbytně pravda. Brookes (1763) tuto fosílii nazval „Scrotum humanum“ a dnes už je ztracená. Jediným „prokazatelně“ megalosauřím materiálem byla v době publikování Úžasného světa dinosaurů anteriorní část spodní čelisti s několika zuby (OUMNH J.13505; lektotyp M. bucklandii). Až nedávno se objevila publikace, ve které Roger Benson přiřadil k tomuto taxonu další fosilní pozůstatky z britského Stonesfieldu a New Park Quarry (viz. Benson, 2009a; 2009b). 2.4.2. Silesaurus opolensis
V několika kapitolách knihy se autor různými způsoby věnuje polskému Krasiejowu (při skloňování ovšem nesprávně píše „ó“; správně je „Krasiejów“, ale bez „Krasiejowa“), jehož pravděpodobně nejznámějším „endemitem“ je dinosauromorf Silesaurus opolensis. V. Socha o něm píše, že „bývá [...] některými vědci považován za primitivního ptakopánvého dinosaura, případně vývojový mezičlánek mezi prosauropody a ptakopánvými dinosaury“ (str. 84). Tímto tvrzením jsem poněkud zaskočený. Zatímco zde skutečně existuje názor, že se jedná o ptakopánvého dinosaura blízce příbuzného s argentinským druhem Pisanosaurus mertii (Dzik, pers. comm.), tvrzení, že ho někteří vědci (jména chybí) považují za „vývojový mezičlánek mezi prosauropody a ptakopánvými dinosaury“ je pro mně naprostou (a šokující) novinkou. 2.4.3. Druhy stegosaura
Stegosaurus patří mezi nejznámější dinosaury vůbec a protože byl popsaný už v 19. století (Marsh, 1877b), není divu, že do tohoto rodu bylo zařazeno hned několik druhů. V odstavci věnovaném tomuto rodu V. Socha uvádí 3 druhy (S. armatus, S. stenops a S. longispinus) a jeden nejistý (S. ungulatus). Je sice pravda, že tyto čtyři druhy jsou velmi populární, nicméně dle Susannah C. R. Maidment a jejích kolegů je z nich validní pouze druh jeden: S. armatus (typový druh). Ostatní druhy – S. stenops, S. longispinus a S. ungulatus (společně s druhy S. affinis, S. sulcatus, S. duplex a S. madagascariensis) – validními taxony nejsou. Na základě fylogenetické analýzy nicméně Maidment et al. (2008) přeřadili k rodu Stegosaurus druhy S. mjosi (původně Hesperosaurus mjosi) a S. homheni (původně Wuerhosaurus homheni). 2.4.4. Formace vs. souvrství
Používání pojmu „formace“ tam, kde by mělo být „souvrství“, je u nás v populárně-naučných knihách věnovaných dinosaurům poměrně rozšířené. Např. slovní spojení „Morrisonská formace“ je opravdu daleko známější než „Morrisonské souvrství“. Správně je ovšem pouze druhá verze. 2.4.5. Čechy, Čechy, Čechy...
Čechům z Čech to možná bude připadat bezvýznamné, nicméně jakožto Slezan ze Slezska mám pocit, že kapitola „Dinosauři z Čech“ nebo podkapitola „Další druhohorní plazi z Čech“ mohla místo „Čech“ obsahovat výraz „Česko“ nebo „Česká republika“. V těchto dvou smyslech, ve kterých jsou Čechy výše zmíněné, není tento výraz samozřejmě použit špatně, protože jak naše stehenní kost, tak i náš ptakoještěr, jako i celá řada fosílií mořských plazů, skutečně pochází z oblasti Čech, ale... my – nečeši – jsme na to prostě hákliví. 2.4.6. Klad Avialae
Na str. 204 je uvedeno, že klad Avialae je sesterskou skupinou k pravým ptákům. To není pravda. Avialae je klad zahrnující ptáky už z definice, protože jméno Avialae odkazuje ke kladu vznikajícího prvním dinosaurem s peřím homologickým s tím u ptáků schopným aktivního letu. 3. Lingvistické záležitosti
Úžasný svět dinosaurů se čte opravdu velmi dobře. Text je příjemně poskládaný a člověk ho nemusí číst několikrát, aby pochopil, o co autorovi jde. Mám sice pocit, že některé pasáže jsou poněkud „nafouknuté“ (viz. druhý odstavec na str. 15), pokud ovšem uvážím to, jak příjemně se čte zbytek knihy, vůbec mi nevadí, že neobsahuje „všechny podstatné informace, které jsem kdy chtěl mít o dinosaurech“ (str. 15). 
Autogramiáda V. Sochy (zdroj: zshorakhk.cz)
3.1. Počeštělá vědecká jména
V. Socha počešťuje s určitou nevyvážeností. Rodové jméno Iguanodon je zde skloňované jako „iguanodonta“ (str. 66), ale i „iguanodona“ (taktéž str. 66). Zatímco první příklad je korektní jazykově, druhý je kodifikovaný, takže je správný... „oficiálně“ (bohužel). Podobně jsou na tom i „supragenerická“ jména taxonů. V. Socha ví (tedy pravděpodobně; kladu na to poměrně velký důraz), že naprosto nesnáším formy jako „tyreoforan“ (např. str. 128) nebo „ceratopsian“ (např. str. 153). Jedná se o počeštělé a v češtině katastrofálně znějící anglické formy, které by v našem jazyce dle mého názoru neměly co dělat. Poněkud zmateně pak působí, když na str. 112 místo očekávaných „tetanuranů“ vidíme „linii tetanur“ (což je jazykově správně). Text je tedy v tomto ohledu trochu nevyvážený. I jiná jména jsou v tomto případě počeštělá poměrně nesourodě. Na str. 112 máme např. „teropody“ (bez „h“ za „t“), ale už na str. 113 „ornithomimosaury“ a „therizinosauroidy“. 3.2. Jména čínských vědců
Tento bod je přirozeně míněn pouze jako zajímavost, nicméně si ho nedovolím odpustit. V kapitole „Deset významných paleontologů současnosti“ na stranách 268–273, je řeč i o významném čínském paleontologovi jménem Dong Zhiming (str. 273). Stejně jako na uvedení jeho jména, jako i zmínce, že „Zhiming je známý také jako popularizátor čínské paleontologie“ by nebylo vůbec nic neobvyklého, kdyby Číňané nepsali svá příjmení před jménem. Je to tedy totéž, jako kdyby místo textu „Holtz působí na geologickém oddělení Univerzity v Marylandu“ (str. 207) stálo „Thomas působí na [...]“. 4. „Vědeckost“ knihy
Úžasný svět dinosaurů je populárně-naučná kniha, která přirozeně nemusí být zcela přesná. Autor nemusí citovat zdroje a může spekulovat, jak jen se mu zlíbí. Výše jsem se ovšem do některých záležitostí pustil trošičku hlouběji, a to proto, že i Úžasný svět dinosaurů má v některých místech tendence působit vědecky. Během diskuze o encefalizačním kvocientu, při udávání hodnot EQ (str. 218), V. Socha cituje některé publikace. Na tom by přirozeně nebylo vůbec nic špatného, kdyby ovšem byly citace správně. V první řadě nevíme, o jakou publikaci daného autora se jedná. Píšeme-li tedy „Francoza, 2004“, je jistě vhodné uvést celou citaci (pokud se vůbec o vědeckou práci jedná). Druhou věcí je určitá zbytečnost těchto neúplných údajů. V první řadě z toho čtenář asi nic moc mít nebude, protože neví, co tím chce autor říct. V druhé řadě pak např. „Mortimer, 2004“ vůbec není vědecká studie. Jedná se o příspěvek na DML z roku 2006 (i rok je tedy špatně). 5. Ilustrace
Tento bod je zcela subjektivní, protože umění se objektivně hodnotit asi nedá, ale osobně si myslím, že ilustrace v Úžasném světě dinosaurů jsou nejméně zvládnutou částí knihy. Kresby jsou bohužel v mnoha směrech až tak špatné, že nemá ani smysl hodnotit jejich vědeckou věrohodnost. Je sice dobře, že celou knihu ilustroval jeden člověk (takže kresby mají stejný „rukopis“), ale myslím, že kdyby si knihu ilustroval sám V. Socha, dopadlo by to mnohem lépe. V. Socha na str. 15 (správně) píše o „zoufalé nepřesnosti zpodobnění“ gumových modelů pravěkých plazů v hračkářstvích... bohužel o ilustracích v Úžasném světě dinosaurů to platí také. 6. Závěr
Hledat chyby, opravovat a kritizovat je vždy jednodušší než napsat knihu. Přirozeně jsem nezmínil vše, co mi v Úžasném světě dinosaurů nesedí, nicméně si ale myslím, že to v podstatě není ani nutné. Úžasný svět dinosaurů, i přes těch několik nedostatků, stále patří mezi nejlepší knížky, které u nás o dinosaurech vyšly. Česká republika není dinosauří velmocí, a tak zde nemáme žádné skutečné odborníky na tuto skupinu živočichů, nicméně pokud budou lidé k psaní přistupovat tak, jako Vladimír Socha, je možné, že konečně zmizí některé vžité nesmysly. Jak už jsem řekl v úvodu, i když každý neustále tvrdí, jak jsou dinosauři zmedializovanou skupinou, jen málokdo má o nich skutečně pravdivou představu. Knihy jako Úžasný svět dinosaurů nám tu představu formují dobrým směrem, takže jen víc takových publikací. 7. Literatura
Benson, R. B. J. 2009(a). A description of Megalosaurus bucklandii (Dinosauria: Theropoda) from the Bathonian of the UK and the relationships of Middle Jurassic theropods. Zoological Journal of the Linnean Society. doi: 10.1111/j.1096-3642.2009.00569.x. Benson, R. B. J. 2009(b). An assessment of variability in theropod dinosaur remains from the Bathonian (Middle Jurassic) of Stonesfield and New Park Quarry, UK and taxonomic implications for Megalosaurus bucklandii and Iliosuchus incognitus. Palaeontology 52 (4): 857–877. Brookes, R. 1763. The Natural History of Waters, Earths, Stones, Fossils and Minerals, with their Virtues, Properties and Medicinal Use: To which is added, the methods in which Linnaeus has treated these subjects. Newberry, London. 364 pp. Delair, J. B. & Sarjeant, W. A. S. 2002. The earliest discoveries of dinosaurs: the records re-examined. Proceedings of the Geologists' Association 113: 185–197. Gauthier, J. & de Queiroz, K. 2001. Feathered dinosaurs, flying dinosaurs, crown dinosaurs, and the name ‘Aves’: 7–41. In Gauthier, J. & Gall, L. F. (Eds.). New Perspectives on the Origin and Early Evolution of Birds: Proceedings of the International Symposium in Honor of John H. Ostrom. Peabody Museum of Natural History, Yale University, New Haven. Lhuyd, E. 1699. Lithophylacii Britannici Ichnographia, sive lapidium aliorumque fossilium Britannicorum singulari figura insignium. Gleditsch and Weidmann: London. Lovelace, D. M., Hartman, S. A. & Wahl, W. R. 2007. Morphology of a specimen of Supersaurus (Dinosauria, Sauropoda) from the Morrison Formation of Wyoming, and a re-evaluation of diplodocid phylogeny. Arquivos do Museu Nacional 65 (4): 527–544. Maidment, S. C. R., Norman, D. B., Barrett, P. M. & Upchurch, P. 2008. Systematics and phylogeny of Stegosauria (Dinosauria: Ornithischia). Journal of Systematic Paleontology 6 (4): 367–407. Marsh, O. C. 1877(a). Notice of new dinosaurian reptiles from the Jurassic formation. American Journal of Science and Arts 14: 514–516. Marsh, O. C. 1877(b). A new Order of extinct Reptilia (Stegosauria) from the Jurassic of the Rocky Mountains. American Journal of Science and Arts 14: 34–35. Marsh, O. C. 1879. Notice of new Jurassic reptiles. American Journal of Science and Arts 18: 501–505. Paul, G. S. 1988. The brachiosaur giants of the Morrison and Tendaguru with a description of a new subgenus, Giraffatitan, and a comparison of the world’s largest dinosaurs. Hunteria 2 (3): 1–14. Riggs, E. S. 1903(a). Structure and relationships of opisthocoelian dinosaurs, part I: Apatosaurus Marsh. Field Columbian Museum Geological Series 2: 165–196. Riggs, E. S. 1903(b). Brachiosaurus altithorax, the largest known dinosaur. American Journal of Science 15: 299–306. Suwa, G., Kono, R. T., Katoh, S., Asfaw, B. & Beyene, Y. 2007. A new species of great ape from the late Miocene epoch in Ethiopia. Nature 448: 921–924. Lucas, S. G., Spielman, J. A., Rinehart, L. F., Heckert, A. B., Herne, M. C., Hunt, A. P., Foster, J. R. & Sullivan, M. C. 2006. Taxonomic status of Seismosaurus hallorum, a Late Jurassic sauropod dinosaur from New Mexico. In Foster, J. R. & Lucas, S. G. (Eds.). Paleontology and Geology of the Upper Jurassic Morrison Formation. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin 36: 149–161.
Komentáře uživatelů (3) 
|
|
|
. Sám vím, jak je obtížné třeba ve vlastním článku přijít na své chyby, na které nejlépe přijde někdo druhý. Co se týká archaeopteryga a Aves, tady bych do toho moc nezabředával, protože to by se zvrtlo v nekonečnou debatu o rozsahu kladů Aves, Avialae, Theropoda a dalších, a to přece jen asi nebylo pointou knihy. K pojmům "tyreoforan", "ceratopsian", atd., taky je zrovna nemám v oblibě, ale Vláďa je má evidentně zažité a těžko se toho zlozvyku zbaví...u tetanur ho asi hryzalo svědomí 
Kde ale s Danem určitě nesouhlasím, jsou Čechy a ČR - Dan si totiž v téhle pasáži v podstatě odpověděl sám - všechny uvedené fosilie byly bez diskuse nalezeny v Čechách, a tak je Vláďovo pojmenování zcela korektní - to je asi stejné, jako kdyby někdo uvedl, že T-Rex byl objeven v Montaně a Jižní Dakotě, a obyvatelé Arkansasu či Západní Virginie namítali, že tam mělo být uvedeno "v USA" - taky by to asi nebylo příliš korektní 
Bohužel ilustrace je kapitola, kde jsem taky očekával něco víc, ale vzhledem k tomu, že zde hrají skutečně jen dokreslující úlohu, dají se přimhouřit oči a konstatovat, že některé jsou dokonce velku podařené. Jinak ale kniha jako celek se čte jedním dechem, doslova za dopoledne, reflektuje nejnovější poznatky z oboru, rámcově i o našich nálezech, Krasiejów/Lisowice mě rovněž potěšily. Srovnám-li ji s některými předchozími "publikacemi", u ketrých vůbec nerozumím tomu, jak je vůbec někdo měl drzost vypustit do éteru, pak nelze, než smeknout klobouk. Víc takových knih nejen Vláďovi osobně, ale i všem dinosauřím nadšencům... 
